Proměna mladého člověka v dospělého
Smrt, chudoba, práce, utrpení, láska
Československo
Počátek 20. století
Cyklus básní, které na sebe volně navazují
Chronologické uspořádání
Tematické zaměření na společenské problémy a osobní proměnu
Lyrika
Sociální balada
Jiří Wolker – lyrický subjekt, který vyjadřuje pocity a názory autora. Je to mladý muž, který prochází těžkým obdobím dospívání, kde se potýká se smrtí, chudobou, láskou a nespravedlností.
Dělník – symbol pracující třídy, často zobrazený jako člověk, který trpí a je utlačován, ale přesto má důstojnost a odvahu bojovat za lepší budoucnost.
Matka – představuje lásku, obětavost a starostlivost. Je to postava, která se stará o rodinu a symbolizuje domácí teplo a bezpečí.
Smrt – v básni se objevuje jako nevyhnutelný osud, který postihne každého člověka. Smrt není pouze konec, ale také moment transformace a přijetí nového stavu bytí.
Vyprávěcí
Popisný
Úvahový
Veršovaný monolog
Dialog mezi lyrickým subjektem a postavami
Prvky lyrického dialogu
1. Těžká hodina
Báseň "Těžká hodina" zahajuje sbírku a reflektuje na přechod mladého člověka z mládí do dospělosti. Lyrický subjekt prochází obdobím transformace, kdy si uvědomuje tíhu, kterou dospělost přináší. Smrt, chudoba a další existenční problémy začínají hrát v jeho životě významnou roli. Tento proces je popsán velmi emotivně, s důrazem na vnitřní boj a ztrátu bezstarostnosti mládí. Lyrický subjekt se musí smířit s novými povinnostmi a zodpovědností, což je pro něj velmi obtížné. Báseň je introspektivní a zdůrazňuje nevyhnutelnost dospělosti, která je pro jedince "těžkou hodinou".
2. Balada o nenarozeném dítěti
Tato balada vypráví tragický příběh nenarozeného dítěte, které zemřelo ještě před tím, než spatřilo svět. Vypravěč se zaměřuje na bolest rodičů, kteří přišli o naději a radost, kterou by dítě přineslo. Popisuje, jaké to mohlo být, kdyby dítě žilo – jaké radosti a starosti by přineslo do jejich života. Matka trpí hlubokým zármutkem a vinou, přestože nemůže za smrt dítěte. Tato balada je silným vyjádřením smutku a ztráty, které jsou neoddělitelné od lidské existence.
3. Slepí muzikanti
Báseň "Slepí muzikanti" líčí příběh skupiny slepých hudebníků, kteří navzdory svému postižení nacházejí radost v hudbě. Jejich život je těžký, plný každodenních obtíží a výzev, ale hudba jim přináší útěchu a smysl. Lyrický subjekt obdivuje jejich schopnost přinášet radost druhým, i když sami trpí. Báseň se zaměřuje na kontrast mezi jejich těžkým osudem a radostí, kterou dokážou vyzařovat. Hudba je zde zobrazená jako univerzální jazyk, který spojuje lidi bez ohledu na jejich postavení nebo zdravotní stav.
4. Čepobití
"Čepobití" je dramatická báseň, která popisuje střet mezi dvěma silami – tradičním způsobem života a moderním světem. Lyrický subjekt je svědkem tohoto boje, kde staré hodnoty ustupují novým, často agresivním a bezcitným silám. Báseň je plná napětí a kontrastu, kde se zobrazuje konflikt mezi starým a novým, mezi tím, co je známé a tím, co je neznámé. Wolker zde reflektuje na proměny společnosti a na to, jak těžké je udržet tradiční hodnoty v měnícím se světě.
5. Tvář za sklem
Báseň "Tvář za sklem" je zamyšlením nad odcizením a izolací v moderním světě. Lyrický subjekt vidí tvář za sklem, která je pro něj nedosažitelná a vzdálená. Sklo symbolizuje bariéru mezi lidmi, kteří se kvůli moderním technologiím a společnosti stále více vzdalují jeden od druhého. Báseň reflektuje na pocit samoty a neschopnosti dosáhnout skutečného lidského kontaktu. Wolker zde kritizuje dehumanizaci společnosti, kde se lidé stávají anonymními a izolovanými bytostmi, uzavřenými do svých vlastních světů.
6. Kázání na hoře
V této básni se Wolker inspiroval biblickým příběhem o kázání na hoře, kde Ježíš učil své učedníky. Báseň je duchovní a moralizující, lyrický subjekt se zamýšlí nad etickými hodnotami a smyslem života. Ježíšovo kázání je zde symbolickým poselstvím o lásce, pokoře a spravedlnosti, které by měly vést lidské jednání. Wolker reflektuje na význam těchto hodnot v moderním světě, kde jsou často opomíjeny nebo překrucovány. Báseň vyzývá k návratu k těmto základním principům, které mohou přinést mír a porozumění mezi lidmi.
7. Oči
"Oči" jsou intimní a osobní báseň, kde lyrický subjekt vyjadřuje své pocity prostřednictvím pohledu do očí milované osoby. Oči jsou zde symbolem duševního spojení a hlubokého porozumění mezi dvěma lidmi. Každý pohled je pro lyrický subjekt zdrojem radosti, útěchy a lásky. Báseň je plná emocí a zobrazuje, jak důležitý je oční kontakt pro vyjádření lásky a pocitů. Wolker zde ukazuje, že oči mohou být oknem do duše, kde se odráží všechny emoce a pocity, které slova nemohou vyjádřit.
8. Jaro
Báseň "Jaro" oslavuje příchod jara jako symbolu nového začátku, znovuzrození a naděje. Lyrický subjekt je okouzlen probouzející se přírodou, která přináší radost a optimismus. Jaro je zde zobrazeno jako kontrast k temné a studené zimě, jako čas, kdy se vše vrací k životu. Wolker používá jaro jako metaforu pro obnovu a naději, kterou každý rok přináší. Tato báseň je plná optimismu a pozitivní energie, kterou přináší příroda do lidského života.
9. Báseň milostná
"Báseň milostná" je vyznáním lásky, kde lyrický subjekt vyjadřuje své city k milované osobě. Báseň je plná něhy, touhy a hlubokých emocí. Lyrický subjekt oslavuje krásu a duchovní spojení s milovanou osobou, která je pro něj zdrojem radosti a naplnění. Wolker zde používá poetický jazyk k vyjádření intenzity citů, které přinášejí do života smysl a význam. Báseň je intimní a osobní, zachycující okamžiky lásky, které jsou vzácné a jedinečné.
10. Balada o snu
"Balada o snu" je introspektivní báseň, kde lyrický subjekt přemýšlí o významu snů v lidském životě. Sny jsou zde zobrazeny jako únik z reality, ale také jako zdroj bolesti, když se neuskuteční. Lyrický subjekt nachází ve snech to, co mu reálný svět nemůže nabídnout – lásku, útěchu, štěstí. Ale zároveň si uvědomuje, že sny mohou být krutým připomenutím toho, co nikdy nebude. Báseň je meditací nad tím, jak sny ovlivňují lidské bytí, jak jsou neoddělitelnou součástí naší existence, a přesto často zůstávají jen nesplněnými přáními.
11. Sloky
"Sloky" jsou reflexivní básní, kde lyrický subjekt přemítá o životě, smrti a čase. Každá sloka je zaměřena na jiný aspekt existence, přičemž společným jmenovatelem je pomíjivost a nevyhnutelnost změny. Lyrický subjekt se zaměřuje na otázky, které provázejí lidský život – jaký je smysl našeho bytí, jak se vyrovnat s nevyhnutelným odchodem a jak najít klid v neustále se měnícím světě. Wolker zde využívá poetický jazyk k vyjádření hloubky a komplexnosti těchto myšlenek, které jsou univerzální a nadčasové.
12. Pohřeb
Báseň "Pohřeb" je meditací nad smrtí a ztrátou. Lyrický subjekt je svědkem pohřbu, který ho přivádí k zamyšlení nad konečností života a nad tím, co zůstává po smrti. Popisuje atmosféru pohřbu, kde se mísí smutek, zármutek a úcta k zesnulému. Báseň zkoumá, jak smrt ovlivňuje ty, kteří zůstali, jak se vyrovnávají se ztrátou a jaké místo má smrt v lidském životě. Wolker zde reflektuje na pomíjivost života, na to, jak každý jednou odejde, ale zároveň jaký odkaz po sobě zanechá.
13. Muž
"Muž" je básní o síle a odvaze, kterou lyrický subjekt obdivuje u muže, který čelí těžkým životním výzvám. Muž je zde zobrazen jako symbol pevnosti, odhodlání a neústupnosti, který se nevzdává ani v nejtěžších chvílích. Lyrický subjekt nachází v muži vzor, který mu dává sílu čelit vlastním obtížím. Báseň je oslavou lidské vytrvalosti a schopnosti překonávat překážky, které život přináší. Wolker zde zdůrazňuje důležitost vnitřní síly a odvahy v boji proti osudu.
14. Fotografie
Báseň "Fotografie" se zaměřuje na význam a moc fotografií jako nositelů vzpomínek a emocí. Lyrický subjekt popisuje starou fotografii, která pro něj má hluboký osobní význam. Fotografie je pro něj připomínkou minulosti, kterou si uchovává ve svém srdci. Přestože je to jen statický obraz, v lyrickém subjektu vyvolává živé vzpomínky a emoce. Báseň je zamyšlením nad tím, jak fotografie uchovávají naše vzpomínky a jak nám pomáhají udržet spojení s minulostí.
15. Dům v noci
"Dům v noci" je tajemná a atmosférická báseň, kde lyrický subjekt popisuje svůj zážitek z nočního domu. Noc zde symbolizuje tajemství a neznámo, které vyvolává v lyrickém subjektu pocit nejistoty a napětí. Dům, který ve dne působí známě a bezpečně, se v noci mění v místo plné stínů a skrytých tajemství. Wolker využívá kontrast mezi světlem a tmou k vyjádření vnitřních pocitů lyrického subjektu, který se potýká s vlastním strachem a nejistotou.
16. Setkání
Báseň "Setkání" je o náhodném střetu dvou lidí, kteří se na chvíli spojí, ale jejich cesty se brzy opět rozejdou. Lyrický subjekt přemýšlí nad tím, jaké by to bylo, kdyby jejich setkání mělo trvalejší následky, kdyby zůstali spolu. Báseň je plná melancholie a nostalgie po něčem, co by mohlo být, ale nikdy se nestane. Wolker zde reflektuje na pomíjivost lidských vztahů a na to, jak jsou některá setkání krátká, ale přesto mají hluboký dopad na naše životy.
17. Mirogoj
"Mirogoj" je báseň inspirovaná hřbitovem Mirogoj v Záhřebu, který Wolker navštívil. Báseň je meditací nad smrtí a místem odpočinku, kde se setkávají různé osudy a příběhy. Lyrický subjekt prochází hřbitovem a přemýšlí nad osudy lidí, kteří zde odpočívají, nad jejich životy a smrtí. Hřbitov je zde zobrazen jako místo klidu a pokoje, kde se všechny lidské rozdíly stírají. Wolker reflektuje na univerzální zkušenost smrti, která nás všechny spojuje bez ohledu na to, kdo jsme byli za života.
18. Nevěrná
Báseň "Nevěrná" vypráví o zklamání a bolesti, kterou lyrický subjekt zažívá po zradě milované osoby. Nevěra zde není jen fyzická, ale i emocionální, kdy se lyrický subjekt cítí opuštěn a zrazen. Báseň zkoumá hluboké emoce zrady, ztráty důvěry a bolesti, která z toho plyne. Lyrický subjekt se snaží vyrovnat s touto zradou, ale zároveň si uvědomuje, že nic už nebude jako dřív. Wolker zde reflektuje na křehkost lidských vztahů a na to, jak snadno mohou být narušeny.
19. Odjezd
"Odjezd" je báseň o loučení a odchodu, kde lyrický subjekt přemýšlí nad tím, co odchod znamená pro ty, kteří zůstávají. Báseň zachycuje okamžik, kdy se někdo rozhodne odejít, a zanechá za sebou své blízké a svůj život. Lyrický subjekt se zamýšlí nad smutkem a prázdnotou, kterou odjezd přináší, a nad tím, jak se život musí posunout dál navzdory této ztrátě. Báseň je reflexí nad konečností některých životních kapitol a nad tím, jaké stopy zanechávají v našich životech.
20. Milenci
Báseň "Milenci" líčí okamžiky lásky a vášně mezi dvěma lidmi, kteří jsou zcela pohlceni jeden druhým. Lyrický subjekt popisuje intenzitu emocí a hluboké spojení, které mezi milenci existuje. Báseň je plná něhy, touhy a vzájemného porozumění, které přináší milenecký vztah. Wolker zde oslavuje lásku jako jednu z nejsilnějších lidských emocí, která překonává všechny překážky a bolesti.
21. Balada o očích topičových
"Balada o očích topičových" je jednou z nejznámějších básní Jiřího Wolkera. Popisuje tragický příběh topiče, který celý život pracuje v kotelně, kde jeho oči ztrácí svůj lesk a sílu. Lyrický subjekt líčí, jak těžká práce a nedostatek světla postupně ničí topičův zrak, až z něj zůstane jen prázdný pohled. Báseň je kritikou těžkých pracovních podmínek a nelidskosti moderního průmyslu, který vykořisťuje dělníky až na samou hranici lidských možností. Wolker zde ukazuje, jak práce může člověka zničit fyzicky i psychicky.
22. Moře
Báseň "Moře" je meditací nad nekonečností a silou přírody, kterou symbolizuje moře. Lyrický subjekt je fascinován mohutností a tajemností moře, které je pro něj zdrojem inspirace a úcty. Moře je zde zobrazeno jako symbol věčnosti, která přesahuje lidské bytí a představuje něco mnohem většího a mocnějšího. Wolker využívá moře jako metaforu pro život a smrt, pro nekonečný koloběh přírody, který je mimo dosah lidského porozumění a kontroly.
Spisovný jazyk
Jednoduché a srozumitelné věty
Symbolika (smrt jako nevyhnutelná součást života)
Metafora (oheň jako symbol práce a utrpení)
Symbol (smrt jako proměna a nevyhnutelný osud)
Alegorie (topič jako představitel pracující třídy)
Personifikace (smrt jako lidská postava)
Jiří Wolker se narodil 29. března 1900 v Prostějově. Byl český básník, dramatik a představitel proletářské poezie. Jeho dílo bylo silně ovlivněno jeho sociálním cítěním a snahou vyjádřit problémy dělnické třídy. Studoval na gymnáziu v Prostějově a později na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se začal věnovat literární tvorbě.
Wolkerova tvorba je zaměřena na sociální otázky, lidské utrpení a potřebu spravedlnosti. Jeho poezie je jednoduchá, přístupná a emotivní, často s prvky symboliky a alegorie. Proletářská poezie, kterou Wolker reprezentuje, se stala významným proudem v české literatuře meziválečného období. Jeho nejznámějším dílem je sbírka Těžká hodina, která odráží jeho přesvědčení o nutnosti změny a boji za lepší svět.
Jiří Wolker zemřel velmi mladý, ve věku pouhých 24 let, na tuberkulózu. Jeho krátký život však zanechal hluboký otisk v české literatuře. Další významná díla Jiřího Wolkera zahrnují sbírky Host do domu a Pohádky o mrtvém vrabci. Wolker je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 20. století.
Československá meziválečná literatura
Proletářská poezie
Reakce na sociální a politické změny po první světové válce
Zaměření na společenské problémy a lidské utrpení
Hledání nové identity v poválečném světě
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců